Ohýbání měděné trubky
V oblasti menších až středních průměrů je možné měděné trubky ohýbat zastudena.
Ohýbání zastudena lze provádět u trubek v závislosti na jejich průměru a stupni pevnosti (viz tabulka).
Maximální možné průměry trubek při ohýbání zastudena:
| Ohýbání zastudena | Ručně | S ohýbacím nástrojem |
|---|---|---|
| Měkké trubky (R220) | do 22 mm | do 22 mm |
| Polotvrdé tr. (R250) | - | do 28 mm |
| Tvrdé trubky (R290) | - | do 18 mm |
Ohýbání lze provádět ručně (pouze měkké trubky) nebo ohýbacími nástroji.
| U tvrdých měděných trubek s průměry většími než 28 mm lze kromě toho použít ohýbání zatepla nebo měkké žíhání s následným ohýbáním zastudena, což se dnes kvůli velké náročnosti praktikuje pouze zřídka. |
 |
| Ohýbání trubky kleštěmi na ohýbání trubek |
|
|
|
| Poloměr ohybu | Chyby při ohýbání |
V závislosti na metodě ohýbání a průměru trubky existuje nejmenší možný poloměr ohybu. Poloměr ohybu se vždy vztahuje k ose trubky – k tzv. neutrálnímu vláknu.
Ohýbání je vždy nutné provádět velmi pečlivě, aby nedocházelo k tvoření záhybů nebo zúžení průřezu. Jestliže se poloměr ohybu zvolí příliš malý, hrozí nebezpečí, že se trubka přetáhne – vnější stěna trubky bude příliš tenká. Na vnitřní stěně trubky se mohou tvořit záhyby.