Těžba, hutnictví

Měď je v zemské kůře přítomna poměrně vzácně. Odhaduje se, že její obsah činí 55 – 70 ppm (mg/kg). Ryzí měď se v přírodě nachází ve větším množství jen vzácně a vyskytuje se tedy převážně ve sloučeninách. Nejčastěji ji nacházíme ve formě sulfidů, mezi něž patří například chalkosin neboli leštěnec měděný Cu₂S, covellin CuS, bornit Cu₃FeS₃, bouronit (Cu₂.Pb)₃[SbS₃]₂ nebo chalkopyrit neboli kyz měděný CuFeS₂. Dalšími významnými minerály jsou kuprit Cu₂O, zelený malachit CuCO₃ . Cu(OH)₂ a jemu chemicky podobný modrý azurit 2CuCO₃ . Cu(OH)₂.
Mezi největší světové producenty mědi patří především Chile, Peru a USA. Významná ložiska měděných rud se dále nalézají v Zairu, Zambii, Kanadě, Kazachstánu a Polsku.

Měď, stejně jako stříbro a zlato, patří ke kovům známým od nejstarších dob. Měď sloužila v podobě bronzu již v prehistorických dobách ke zhotovování zbraní, různých předmětů a ozdob, podle výroby bronzu se nazývá i celé období - doba bronzová. O těchto třech kovech se dovídáme z bible i z Homérových spisů. Féničané měli na ostrově Kypr měděné doly, a proto Římané nazývali měď aes cyprium. Z tohoto výrazu se časem vyvinulo označení cuprum, čili česky měď.

Hlavním zdrojem pro průmyslovou výrobu mědi jsou sulfidické rudy, obsah mědi se v nich pohybuje kolem 0,25 až 5 %. Vytěžená ruda se nejprve drtí a koncentruje (flotace), čímž obsah mědi stoupne na 20 až 40 %.
Potom v rámci pyrometalurgické (suché) výroby, která se používá pro sulfidické i kyslíkové rudy následuje:

Následuje elektrolytická rafinace – elektrolýza stejnosměrným proudem z roztoku Cu(SO₄)₂ a H₂SO₄ , katoda – surová Cu ve tvaru desek, anoda - plech z elektrolytické mědi, koncová čistota mědi 99,98 %. Tato čistá měď se pak používá na výrobu elektrických vedení, plechů, trubek, atd.