|
Měděný plech, jako kovový materiál, nemá tepelněizolační schopnost a vodní páru nepropouští vůbec. V souvislosti s podkladem střešní krytiny jsme již poukázali na to, že u krytin z kovových plechů je nutné vybudovat dobře větraný podklad. V případě, že jde o oddělování nevytápěných a neizolovaných místností,
je základní podmínkou funkčnosti systému zabezpečení vyhovujícího pohybu vodní páry a výměny zduchu přes bednění, dělící vrstvu i přes příponky.
V případě, že je měděná krytina použita u částečně vytápěných budov různých účelů, je zapotřebí vytvořit vhodnou ochrannou (tepelně-izolační) konstrukci podle příslušných předpisů. Tepelnou izolaci střešní konstrukce lze vytvořit různými způsoby. Buď tradičním způsobem pomocí různých tepelně-izolačních materiálů umístěných mezi či pod krokvemi nebo pomocí tepelně-izolačních panelů, které tvoří zároveň podklad střešní krytiny a jež jsou doporučovány speciálně k pokrývání kovovými
plechy.
Složitějším úkolem je pak řešení otázky difúze vodních par.
|
 |
|
Vlivem teplotních rozdílů a rozdílů tlaku vodní páry z vytápěných a parou nasycených místností vzniká směrem ven k ochlazované straně (v absolutním smyslu k straně chudé na páru) proces vyrovnávání vlhkosti a teploty.
Z toho vyplývá pravidlo pro vytvoření dobře větrané konstrukce jednotlivých vrstev, které by směrem k vnější straně měly vyvíjet čím dál menší odpor tlaku páry tak, aby usnadnily odchod vlhkosti z konstrukce.
Vzhledem k tomu, že střešní krytina z kovových plechů teoreticky nepropouští páru a i prakticky jen ve velmi malém množství, navíc tvoří vnější vrstvu konstrukce, znemožuje tak pohyb vlhkosti ven a vodní pára mezi jednotlivými vrstvami střešní krytiny začne kondenzovat.
V důsledku toho pak dochází k znehodnocení nejen střešní krytiny a nosné konstrukce, ale i tepelné izolace a vnitřního obložení.
|
 |
Podle dosavadních poznatků se nabízejí dvě zásadní řešení.
Prvním je použití větrané střešní konstrukce. Podstata řešení spočívá v umožnění vniku vlhkosti do konstrukce střešního pláště při současném zabezpečení účinného odvětrání pod střešní krytinou tím, že mezi tepelnou izolací a krytinou vytvoříme větranou vzduchovou mezeru. Větraná vzduchová mezera funguje na principu komínu, tzn. že výškový rozdíl vstupních a výstupových větracích otvorů určuje správné fungování celé konstrukce. Vzhledem k tomu, že u střešních konstrukcí s menším spádem (pod 10°) je tento výškový rozdíl nedostatečný, není možno jej využít tradičním způsobem, tj. vstupní větrací otvor u okapu a výstupní na hřebenu střechy.
U plochých střech je třeba otázku větrání řešit příčným směrem s využitím vlivu větru. Druhým řešením je použití nevětrané střešní konstrukce. Tento způsob má výhody vyplývající z povahy bednění a drážkových spojení, kdy vzniká v určitém rozsahu možnost difúze páry. U staveb bez půdního prostoru není třeba počítat s podobnými problémy. V případě vestavěného půdního prostoru musíme střešní krytinu chránit před nadměrným množstvím vlhkosti. To je možné vyřešit poměrně jednoduchým způsobem pomocí parotěsné zábrany.
|
Apollo Business Center, Bratislava, Slovensko
|
Bytový dům Via Sotto Muscino, Castel, Švýcarsko
|
Oba střešní systémy mohou poskytovat spolehlivý výsledek pouze v případě volby vhodného řešení na základě důkladného promyšlení daného úkolu. Obě varianty mají své přednosti i nevýhody, rozhodující jsou vlastnosti dané střechy.
|
U větraného systému obvykle způsobuje problém posun tepelně-izolačních vrstev, neboť přes takto vytvořené štěrbiny se pára může velkou rychlostí dostat do větracího kanálu, jenž ji není schopen odvést. Proto je při stavebních pracích nutné věnovat zvýšenou pozornost přípravě tepelné izolace a systému odvětrání.
V případě větrané konstrukce je velmi důležité zvolit správný rozměr, počet a vhodné umístění vstupních a výstupních větracích otvorů. Dalším problémem se může stát ucpávání větracích otvorů a dále pak z hlediska konstrukčního návrhu i to, že v případě jednotlivých tvarů střech je nesnadné zabezpečit ideální průřez pro větrání, neboť větrané vzduchové mezery mohou mít různé rozměry i tvary a jejich fungování nemusí být proto dostatečně zřejmé. U složitějších střech se systém
větrání stává nepřehledným, což se může stát zdrojem stavebních poruch.
Z hlediska konstrukce i funkce se jednodušší střechy dají vyrobit bez větracího systému. Problémem zde může být zabezpečení celistvé parotěsné vrstvy. Vrstva, která uzavírá přístup páry, se po zabudování nesmí poškodit, neboť sebemenší poškození může propouštět obrovské množství vlhkosti do střešní konstrukce, což následně vede k jejímu poškození.
Jelikož tato uzavírací vrstva musí být umístěna při vnitřním povrchu, snadno se stává zdrojem stavebních poruch. Příčinou bývá často neinformovanost uživatelů, eventuálně nesprávné provedení. Umístění parotěsné vrstvy mezi tepelnou izolací a vnitřním obkladem nabízí
velice dobré řešení. Stejně tak i kovový profi lovaný plech vybavený fólií použitý jako parotěsná zábrana, je dobrým řešením, navíc je odolnější proti poškození.
|
|
Závěrem se dá doporučit použití větrané konstrukce v případě jednoduchých střech (a to spíše u střech s větším spádem), u složitějších tvarů doporučujeme řešení nevětrané. Nejúčelnější je spojení obou řešení: některé části střechy konstruovat v provedení větraném, jiné nevětraném - v takovém případě je však nutné vyřešit vzduchotěsné oddělení obou částí.
 |
 |
 |
| De Youngovo Muzeum, San Francisco, USA |
Apollo Business Center, Bratislava, Slovensko |
Tallinské muzeum, Tallin, Estonsko |
