Povrchy měděných plechů

Povrchy měděných plechů pro použití v architektuře:
Klasická měď:
Na počátku je lesklá, válcovaná měděná červeň v architektonické kvalitě, poté následuje proměnlivé představení složené z počasí, světla a přirozené, živoucí řeči materiálu. Povrch nejprve zmatní, poté postupně vznikne přirozená oxidační vrstva, která sama chrání materiál proti povětrnostním vlivům. S tím je spojen i ohromující barevný přechod k nejrůznějším odstínům hnědé, které se působením světla a ročních období prezentují v neustále se měnících nuancích. Koneckonců, na konci vývoje vzniká na vhodných plochách silná zelená patina, tak typická pro měď, která propůjčuje plášti budovy charakteristický akcent a nabízí trvalou ochranu – po dlouhá desetiletí. Příklad...
Oxidovaná měď:
O oxidované mědi se fáze přechodu od lesklé, čerstvě instalované mědi k postupnému zbarvení na hnědé odstíny jednoduše přeskočí. Přirozený vývoj budovy začíná okamžitě se vznikem hnědé oxidační vrstvy. A poté pokračuje stejně jako u klasické mědi: příroda mění povrch působením slunce, deště, sněhu a větru a vdechuje mu vzrušující vlastní život – tak, jak jej u mědi známe, zas a znovu, stále individuální. Měděné tabule a pásy v oxidovaném provedení jsou během patentovaného průmyslového procesu šetrného vůči materiálu předem opatřeny oxidační vrstvou, která se nevytváří uměle, nýbrž zcela přirozenou cestou z mědi samotné. Příklad...
Předpatinovaná měď:
Pokud tvůrčí idea touží po síle a výrazovém významu zelené patiny tolik typické pro měď, tak by měla takto být též okamžitě realizována – bez dlouhého čekání na postupný vliv přirozených povětrnostních vlivů. Řešení má název předpatinovaná měď k okamžitému použití pro nejvyšší estetické nároky na objekt. Měděné tabule jsou během speciálně vyvinutého průmyslového procesu na jedné straně opatřeny zelenou patinou. Oxidační vrstva takto získaná z mědi odpovídá přirozené měděné patině vznikající dlouholetým působením atmosférických vlivů. Příklad...
Pocínovaná měď:
Zdvořilá zdrženlivost ušlechtilého, matně šedého povrchu vytváří vynikající soulad s řadou dalších stavebních materiálů. A spojení dvou neobyčejných kovů v sobě kombinuje příslovečnou dlouhou životnost nosného materiálu s kovovým povrchem, který sice není pro měď typický, avšak často na sebe vezme onen rozhodující odstín. Při výrobě povrchu se měděné pásy se speciální povrchovou úpravou oboustranně pocínují. Takto vzniklý povrch působením povětrnostních vlivů zmatní do charakteristického šedého odstínu.
Slitiny mědi:
Bronz: Bronz, slitina mědi a cínu a současně synonymum kovových děl v umění. A z čeho umělci profitují již dlouhá léta, měl by nyní optimálně využít i architekt – pro ještě větší míru individuality při realizaci fasád. Působením povětrnostních vlivů vykazuje teplý, červenohnědý odstín velmi typický vývoj barevného odstínu. Po hnědočervené oxidaci povrchu s hnědošedým zbarvením materiálového podkladu následuje postupné probarvení materiálu do odstínu tmavě hnědéantracitové. Následná tvorba patiny probíhá podstatně pomaleji než u klasické mědi.
Mosaz: Slitiny mědi jsou novým zlatým hřebem mezi fasádními materiály – individuální, extrémně trvanlivé a vysloveně živé. Mosaz, jeden z neznámějších měděných materiálů, vzniká v zvláštní slitině z mědi a zinku.Také slitiny mědi podléhají působením atmosférických vlivů dalšímu vývoji s vlastní charakteristikou. Původní, červeno-zlatý odstín se po počátečním zmatnění postupně mění na zelenohnědou, která později přechází přes šedohnědou až na odstín tmavě hnědé-antracitové. Na plochách se sklonem se nakonec vytvoří vrstva patiny – podobná té, která vzniká na čisté mědi a přesto se zcela vlastním charakterem.
Slitina měď-hliník (GOLD): Nová slitina mědi a hliníku pro obklady fasád, již brzy po zpracování na objektu zmatní a postupně přechází do výrazného, teple zlatavého odstínu, která i bez lesku zcela neomylně připomíná onen cenný ušlechtilý kov. Fasády obložené pomocí slitiny měď-hliník zprostředkovávají výraznou, příjemnou a jedinečnou hodnotu. A aby to tak i zůstalo, vzdává se tento povrch v co nejvyšší možné míře budoucích změn: Další změny odstínů způsobené oxidačními procesy není na fasádních plochách téměř vidět. Příklad...

Na počátku je lesklá, válcovaná měděná červeň v architektonické kvalitě, poté následuje proměnlivé představení složené z počasí, světla a přirozené, živoucí řeči materiálu. Povrch nejprve zmatní, poté postupně vznikne přirozená oxidační vrstva, která sama chrání materiál proti povětrnostním vlivům. S tím je spojen i ohromující barevný přechod k nejrůznějším odstínům hnědé, které se působením světla a ročních období prezentují v neustále se měnících nuancích. Koneckonců, na konci vývoje vzniká na vhodných plochách silná zelená patina, tak typická pro měď, která propůjčuje plášti budovy charakteristický akcent a nabízí trvalou ochranu – po dlouhá desetiletí.
O oxidované mědi se fáze přechodu od lesklé, čerstvě instalované mědi k postupnému zbarvení na hnědé odstíny jednoduše přeskočí. Přirozený vývoj budovy začíná okamžitě se vznikem hnědé oxidační vrstvy. A poté pokračuje stejně jako u klasické mědi: příroda mění povrch působením slunce, deště, sněhu a větru a vdechuje mu vzrušující vlastní život – tak, jak jej u mědi známe, zas a znovu, stále individuální. Měděné tabule a pásy v oxidovaném provedení jsou během patentovaného průmyslového procesu šetrného vůči materiálu předem opatřeny oxidační vrstvou, která se nevytváří uměle, nýbrž zcela přirozenou cestou z mědi samotné.
Pokud tvůrčí idea touží po síle a výrazovém významu zelené patiny tolik typické pro měď, tak by měla takto být též okamžitě realizována – bez dlouhého čekání na postupný vliv přirozených povětrnostních vlivů. Řešení má název předpatinovaná měď k okamžitému použití pro nejvyšší estetické nároky na objekt. Měděné tabule jsou během speciálně vyvinutého průmyslového procesu na jedné straně opatřeny zelenou patinou. Oxidační vrstva takto získaná z mědi odpovídá přirozené měděné patině vznikající dlouholetým působením atmosférických vlivů.
Zdvořilá zdrženlivost ušlechtilého, matně šedého povrchu vytváří vynikající soulad s řadou dalších stavebních materiálů. A spojení dvou neobyčejných kovů v sobě kombinuje příslovečnou dlouhou životnost nosného materiálu s kovovým povrchem, který sice není pro měď typický, avšak často na sebe vezme onen rozhodující odstín. Při výrobě povrchu se měděné pásy se speciální povrchovou úpravou oboustranně pocínují. Takto vzniklý povrch působením povětrnostních vlivů zmatní do charakteristického šedého odstínu.
Bronz: Bronz, slitina mědi a cínu a současně synonymum kovových děl v umění. A z čeho umělci profitují již dlouhá léta, měl by nyní optimálně využít i architekt – pro ještě větší míru individuality při realizaci fasád. Působením povětrnostních vlivů vykazuje teplý, červenohnědý odstín velmi typický vývoj barevného odstínu. Po hnědočervené oxidaci povrchu s hnědošedým zbarvením materiálového podkladu následuje postupné probarvení materiálu do odstínu tmavě hnědéantracitové. Následná tvorba patiny probíhá podstatně pomaleji než u klasické mědi.
Mosaz: Slitiny mědi jsou novým zlatým hřebem mezi fasádními materiály – individuální, extrémně trvanlivé a vysloveně živé. Mosaz, jeden z neznámějších měděných materiálů, vzniká v zvláštní slitině z mědi a zinku.Také slitiny mědi podléhají působením atmosférických vlivů dalšímu vývoji s vlastní charakteristikou. Původní, červeno-zlatý odstín se po počátečním zmatnění postupně mění na zelenohnědou, která později přechází přes šedohnědou až na odstín tmavě hnědé-antracitové. Na plochách se sklonem se nakonec vytvoří vrstva patiny – podobná té, která vzniká na čisté mědi a přesto se zcela vlastním charakterem.
Slitina měď-hliník (GOLD): Nová slitina mědi a hliníku pro obklady fasád, již brzy po zpracování na objektu zmatní a postupně přechází do výrazného, teple zlatavého odstínu, která i bez lesku zcela neomylně připomíná onen cenný ušlechtilý kov. Fasády obložené pomocí slitiny měď-hliník zprostředkovávají výraznou, příjemnou a jedinečnou hodnotu. A aby to tak i zůstalo, vzdává se tento povrch v co nejvyšší možné míře budoucích změn: Další změny odstínů způsobené oxidačními procesy není na fasádních plochách téměř vidět.
