Kompatibilita

Servicezentrum der Theresienwiese, Mnichov, Německo

Měď svou mimořádně vysokou elektrickou vodivostí vstupuje ve vlhkém prostředí do elektrochemické reakce s ostatními kovy. Následkem kontaktní koroze pak dochází k vážnému poškození kovů, které se dotýkají mědi (např. zinek, ocel). Z tohoto  důvodu je nežádoucí kombinovat měď s jinými kovy. Prvky připevnění, jako šrouby, hřebíky a další spojovací materiál, musí být tedy výlučně z mědi! Odborná literatura dříve nedoporučovala kombinovat měď s hliníkem. Podle novějších výzkumů je však eloxovaný hliník (na němž je vrstva oxidu min. 20 μm) proti vodním roztokům sloučenin mědi odolný.

Z výše uvedeného vyplývá, že mezi rozdílné kovové materiály, které se dotýkají (např. hliníkové okno a měděný parapet), je účelné umístit separační vrstvu. Proto pokud je z nějakého důvodu přece jen nutné současné použití mědi a zinku nebo pozinkované oceli, je to možné jedině při použití odolné a neutrální separační vrstvy (např. plastové fólie) o dostatečné životnosti.
I když se kovové povrchy bezprostředně nedotýkají, pod měděné povrchy ve směru odtékající vody se v žádném případě nesmí umístit zinek nebo pozinkovaný ocelový plech.

Ocelový materiál se nesmí instalovat ani nad měděné povrchy, neboť vodou smývaná rez ze železa může způsobit velmi nepříjemné rezavé skvrny na povrchu mědi. Oproti tradičním stavebním pojivům (sádra, vápno a cement), je měď odolná. Pokud se však dostane na její povrch vápno či cement, může to způsobit barevné změny, čemuž je lépe předejít. Případné skvrny v žádném případě není vhodné odstraovat chemickou cestou - vhodné řešení poskytují mechanické metody (např. měkký měděný drátěný kartáč).
Poměrně nedávným poznatkem je jev nazvaný živičná koroze. Nastává tehdy, když se živičnému materiálu, umístěnému nad částí budovy s měděným obkladem, nedostává dostatečné ochrany. Následkem oxidace bitumenu na vzduchu totiž vznikají agresivní kyseliny, které, jakmile se dostanou do kontaktu s kovy, je více-méně napadnou.
Nejúčinnější ochranu povrchu živičné vrstvy (nejčastěji se vyskytují na plochých střechách) zabezpečí vrstva rozprostřeného štěrku v tloušťce 5 cm. Jiné metody na ochranu povrchu nejsou zdaleka tak účinné. Speciální ochranné nátěry jsou vysoce agresivní, proto jejich použití v blízkosti konstrukcí z kovových plechů není v žádném případě doporučováno.